Meyerová, Stephanie - Stmívání
Ano, vážně mi trvalo skoro sedm let, než jsem si přečetla tuhle vychvalovanou knížku. Celou sérii jsem zakoupila pár měsíců nazpátek v oblíbeném antikvariátu, když jsem hledala něco lehkého na čtení, u čeho nemusím přemýšlet.
Bylo jednoduché koupit všechny čtyři díly; ještě teď si živě vybavuji, jak holky na základce z toho šílely a moje oči jednou přiřadily k těm Edwardovým. V té době se mi z toho zvedal kufr a celé sérii jsem se vyhýbala jako čert kříži. Tenhle problém mám dodneška - jakmile je nějaká série, vlastně cokoliv, známější a všichni s tím otravují, v mysli se mi vytvoří jakýsi blok a odmítám knihu číst. Jako třeba tuhle sérii.
Zápletka v prvním díle je ohraná - středoškolačka Isabella se stěhuje, i přes protesty vlastní matky, ze slunečného Phoenixu do rodného městečka Forks, kde pro změnu svítí slunce snad jednou za sto padesát let; a to jen proto, aby nestála ve štěstí vlastní (čerstvě provdané) matce. No není to okouzlující? Už vidím nějakého puberťáka, který tohle dobrovolně dělá.
Bellin otec je šéfem místní policie, ne moc společensky založená osoba, což jeho dcera zdědila po něm. Aby to bylo správně ohrané, Bella se zakouká do místního krasavce Edwarda Cullena, který se ze začátku chová nepřátelsky. Samozřejmě se vše vyjasní.
Během celého dílu jde vlastně o jednu velkou seznamovačku dvou křehkých duší, které jsou zamilované. Dalo by se to shrnout do jedné věty, kdy si Edward hraje na netykavku, protože je velký, zlý, silný upír a Bella zase na tvrdohlavou dívku, která musí svoji lásku mít stůj, co stůj a do všeho se vrhá bezhlavě. Samozřejmě je tu ještě seznamování s Edwardovou rodinou, popisování jak se stali upíry a jakým způsobem se živí (což bylo zajímavé a bavilo mě).
A pak je tu ten slavný zvrat, kdy se večeře u Cullenových a pozdější hra baseballu zvrhne v utíkání o život. Návštěva nezvaných hostů, nevegetariánských upírů a jeden z nich nalezne zalíbení v Bellině krevní skupině, což se samozřejmě nelíbí Cullenovým ani trochu.
Všechno nakonec dopadne dobře - jak jinak. Jediná scéna v knize, která by se dala využít a rozepsat, končí během pár stránek s nevyužitým potenciálem.
Musím říct, že kniha se mi líbila o dost víc než film, i když chápu, proč hlavní roli dostala zrovna Stewartová, protože hlavní hrdinka během příběhu všechny pocity dusí v sobě a zdá se, že mimické svaly skoro vůbec neovládá, snad kromě červenání. Strašně ráda bych řekla, že chápu a vím, kolem čeho byl ten rozruch a občas stále ještě je, ale nechápu to. Nemůžu popřít, že nápad téměř nezničitelných upírů je nějaká novinka, ale řádky knihy plynou celkem příjemně. Není to podle mě žádný trhák, ale kniha k odpočinku je to dobrá.
Bylo jednoduché koupit všechny čtyři díly; ještě teď si živě vybavuji, jak holky na základce z toho šílely a moje oči jednou přiřadily k těm Edwardovým. V té době se mi z toho zvedal kufr a celé sérii jsem se vyhýbala jako čert kříži. Tenhle problém mám dodneška - jakmile je nějaká série, vlastně cokoliv, známější a všichni s tím otravují, v mysli se mi vytvoří jakýsi blok a odmítám knihu číst. Jako třeba tuhle sérii.
Zápletka v prvním díle je ohraná - středoškolačka Isabella se stěhuje, i přes protesty vlastní matky, ze slunečného Phoenixu do rodného městečka Forks, kde pro změnu svítí slunce snad jednou za sto padesát let; a to jen proto, aby nestála ve štěstí vlastní (čerstvě provdané) matce. No není to okouzlující? Už vidím nějakého puberťáka, který tohle dobrovolně dělá.Bellin otec je šéfem místní policie, ne moc společensky založená osoba, což jeho dcera zdědila po něm. Aby to bylo správně ohrané, Bella se zakouká do místního krasavce Edwarda Cullena, který se ze začátku chová nepřátelsky. Samozřejmě se vše vyjasní.
Během celého dílu jde vlastně o jednu velkou seznamovačku dvou křehkých duší, které jsou zamilované. Dalo by se to shrnout do jedné věty, kdy si Edward hraje na netykavku, protože je velký, zlý, silný upír a Bella zase na tvrdohlavou dívku, která musí svoji lásku mít stůj, co stůj a do všeho se vrhá bezhlavě. Samozřejmě je tu ještě seznamování s Edwardovou rodinou, popisování jak se stali upíry a jakým způsobem se živí (což bylo zajímavé a bavilo mě).
A pak je tu ten slavný zvrat, kdy se večeře u Cullenových a pozdější hra baseballu zvrhne v utíkání o život. Návštěva nezvaných hostů, nevegetariánských upírů a jeden z nich nalezne zalíbení v Bellině krevní skupině, což se samozřejmě nelíbí Cullenovým ani trochu.
Všechno nakonec dopadne dobře - jak jinak. Jediná scéna v knize, která by se dala využít a rozepsat, končí během pár stránek s nevyužitým potenciálem.
Musím říct, že kniha se mi líbila o dost víc než film, i když chápu, proč hlavní roli dostala zrovna Stewartová, protože hlavní hrdinka během příběhu všechny pocity dusí v sobě a zdá se, že mimické svaly skoro vůbec neovládá, snad kromě červenání. Strašně ráda bych řekla, že chápu a vím, kolem čeho byl ten rozruch a občas stále ještě je, ale nechápu to. Nemůžu popřít, že nápad téměř nezničitelných upírů je nějaká novinka, ale řádky knihy plynou celkem příjemně. Není to podle mě žádný trhák, ale kniha k odpočinku je to dobrá.
Komentáře
Okomentovat