Vůně krve - Příležitosti

"Ták sme si s Isaacem říkali, že ti zvedneme náladu!"

Dostalo se jim jen nedůvěřivého pohledu a rukou skřížených na prsou. Jako vážně? Pomyslel si a dále vyčkával. Vlkodlačice se mezitím usadila v obývacím pokoji do křesla.

"Stilesi, jsme vlkodlaci, ne telepati." Zřejmě narážela na ticho v domě a na mladíkův upřený pohled na ni a její doprovod.



  
Věděla, že Stiles bude perfektním kandidátem v momentě, kdy ho zahlédla. Velké oči, dobrák od kosti. Problém byla jeho nedůvěřivost, ale stačilo párkrát zamrkat na Scotta, který byl zase až moc důvěřivý a měla všechno v kapse. Pomoc zevnitř byla velmi nápomocná a dobře informovaná, ale něco bylo lepší si ověřit na vlastní pěst.
Pár dní jen tak pozorovala, pak se mezi ně vetřela. Nepozorovaně, jako had - což byla ironie vzhledem k tomu, že byla vlkodlak. Několikrát přistihla Stilese, jak ji pozoruje - po škole bylo dovoleno jít si za školní hřiště zaběhat, zacvičit. Musela se akorát zeptat v kanceláři a hojně toho využívala, aby se v období vyučování vyskytovala na školním pozemku nejčastěji - obzvlášť pak při obědové pauze. A pak se do školy zapsala. Pod falešnými údaji, ale zapsala. Sehrála malou scénku, kdy si odchytla Scotta samotného a začala se ho vyptávat co a jak ve škole. Poprvé ze sebe udělala nováčka, který nic neví - a Scott se jí krásně ujal.
Když se nad tím teď zamyslela, vlastně si ji do party pozvali sami... Tak si vybrala ten nejslabší článek pro zničení. Co odposlouchala a zjistila, odmítnul kousnutí několikrát - tudíž by ho přijmout neměl. Neviděla tedy žádný problém - jen příležitost.
×××
Sobota večer. S ostatními si řekli, že by si možná zasloužili menší pauzu a alespoň jeden den, který mohli strávit, jak chtěli - nebezpečí jménem Aileen viselo ve vzduchu, ale všichni ho okázale ignorovali.
Byl to pohodový večer - jeho táta na noční šichtě, Scott s Allison (ne, že by se s ním Stiles domlouval a Scott to na poslední chvíli odřekl), Derek a jeho smečka bůh ví kde - nebo to si alespoň myslel. Dokud mu na dveře někdo nezaklepal - přímo uprostřed trénování. Chvíli naslouchal, rozeznal dvě tlukoucí srdce, dámský parfém a vražení rukou do kapes. Takže Erica s Isaacem.
Ztěžka se opřel o židli a povzdechl si. Třeba když je bude ignorovat a dělat, že tam není, tak odejdou.
"Stilesi, víme, že seš doma."
Sakra. Pořád se to dalo nějak zahrát.
"Jestli neslezeš dolů, tak ty dveře vykopnem!" Jo, to byla Erica.
"Si se zbláznila? Nebudu vykopávat dveře šerifovu domu!" Isaac poslední dobou postrádal tu svoji všudypřítomnou a dotěrnou drzost.
Stiles protočil oči vsloup a vstal ze židle. Cvičení stejně nikam nevedlo a nějaká společnost by se mu možná hodila. "Vykopávání si nechte někam jinam," zamumlal suše, když otvíral dveře.
Přivítal ho Eričin dvouset wattový úsměv a ještě jeden, trochu více rozpačitější, od Isaaca. Blondýna se kolem něj prosmýkla rovnou dovnitř a mladíka táhla za sebou.
"Jasně, klidně pojďte dál," povzdechl si Stiles a zabouchl dveře. "Co chcete?"
"Ták sme si s Isaacem říkali, že ti zvedneme náladu!"
Dostalo se jim jen nedůvěřivého pohledu a rukou skřížených na prsou. Jako vážně? Pomyslel si a dále vyčkával. Vlkodlačice se mezitím usadila v obývacím pokoji do křesla.
"Stilesi, jsme vlkodlaci, ne telepati." Zřejmě narážela na ticho v domě a na mladíkův upřený pohled na ni a její doprovod.
Stilesovi tohle vůbec nebylo příjemné. Ještě před pár dny se ho báli, skoro nikdo s ním nemluvil a teď z ničeho nic přišli na návštěvu. Bylo mu jedno, jestli je poslal Derek, aby ho zkontrolovali nebo dokonce samotný Argent. Nic neubíralo na faktu, že se dva roky neozvali a přitáhli nazpátek, když měli průser, který se přestěhoval do Beacon Hills. Na druhou stranu - byli to jediní vlkodlaci, kteří mu mohli prozatím pomoci, když Scott někde lezl po Allison. Tak se chopil příležitosti. Zhluboka se nadechl a uvolnil.
"Víte co? Aspoň mi pomůžete."
Obrátily se na něj dva zvědavé a překvapené pohledy.

První půlhodinu dostával Stiles přednášku o tom, že si musí najít nějakou kotvu. Vzpomněl si, že pro Scotta je to Allison a dozvěděl se, že Derekovi pomáhá vztek ("Ne, vážně? To bych neuhodl."). Isaac si při každém úplňku zavzpomínal na otce a Erica na svoje pocity na střední, než se z ní stala sexbomba.
"To už jsem zkoušel. Vztek mi nepomáhá, myšlení na tátu nebo kamarády taky ne," prohlásil po přednášce vyčerpaně Stiles a opřel se lokty o kolena.
"Co Lýdie?" Zkusila Erica.
"Věř mi, i bejvalá platonická láska je na tohle krátká."
"Ehm... A co Derek?"
"Taky ne."
"Stilesi, něco být musí. Musíš to ovládnout, jinak se zblázníš. Nehledě na to, kolika lidem bys mohl ublížit."
Věděl, že to Isaac myslí dobře. Doopravdy to věděl, ale v tuhle chvíli ho to tak nehorázně vytočilo, že měl co dělat, aby se ovládnul. Vyzkoušel všechno - Dereka, tátu, mámu, Scotta, Lýdii - všechny lidi, které znal a se kterými měl nějaká pouta, ale marně. Jakýkoliv pocit, který zažil, ať už šťastný nebo smutný, ale nic nepomohlo.
"Sakra, lidi. Jediný, co jsem chtěl bylo, abyste mi helfli s těmi drápy!" začal se smát. Byl už s myšlenkami v koncích a začínal být zoufalý.
"Možná na to jdeme špatně," promluvil k blondýně Isaac. Ta se na něj tázavě podívala, jakože Co to sakra meleš? Takhle to vysvětloval nám Derek.
Isaac si jí ale nevšímal a přešel ke kamarádovi. "Stilesi, nadechni se zhluboka."
"Cože?"
"Neboj, nic dělat nebudu. Jen ti řeknu, jak na to a zbytek uděláš sám. Zavři oči, zhluboka se nadechni a zkus na nic nemyslet. Představ si, že kolem tebe nic není a klíčový pocit může být ten, který pocítíš jako první."
"A to je všechno?" Nechtěl to říct takovým tónem, ale už bylo pozdě. Naštěstí se Isaac zasmál.
"Věř mi, je to těžší, než se zdá."
Stiles se tedy pohodlně uvelebil v křesle, zavřel oči a pokusil se co nejvíce uklidnit. Divil se, jak lehce to šlo, ale horší bylo na nic nemyslet. Co když se to nepovede? Co když to nezvládnu? Nenapadá zrovna teď někoho ta čubka šílená? Je táta v pořádku?
A pak si uvědomil, že pluje nicotou. Všude černo, nikde nic. Nic necítil, nic nenahmatal, absolutní bezvětří - tohle už jednou zažil.
"Chápu, že je to váš kamarád, ale teď je to Nogitsune. Je prázdný."
"Tu prázdnotu pocítíte po celý život. Vždycky tam bude."
Vybavoval si krev, bolest a hlad. Neuvěřitelný hlad. Zároveň s tím přicházela i radost ze všeho toho chaosu, který se mu povedlo vyvolat.
Na tohle nebyl pyšný - probodnutí nejlepšího kamaráda. Ale udělalo mu to tak dobře!
Možná o tom to bylo. Přestat popírat, že se to stalo a přijmout fakt, že ta bytost v něm opravdu byla a všechny místa činu nesou jeho otisky prstů. Vlk se na to přeci ptal, ne? Jsi sám sebou, Stilesi? I Nogitsune šla po tom, kdo nebyl sám sebou. Když nebyl sám sebou, bylo jednodušší ho ovládat. Musel si uvědomit, kdo je.
"Stilesi?"
Oslovený prudce otevřel oči a usmál se na návštěvníky. "Mám to!"
×××
Později v noci, s ukrutnou bolestí hlavy, si lehal do postele a plně si uvědomil, čeho dnes s Ericou a Isaacem dosáhl. Po několika nepovedených pokusech se mu podařilo úspěšně vytasit drápy a dokonce se i proměnit. Ne ve vlka, ale ve svoji chlupatější a zubatější verzi. Oba dva mu byli velkou podporou. Ani to od nich nečekal - příjemné překvapení. Dost možná to bylo i kvůli tomu nahromaděnému vzteku, který poslední dobou pociťoval, ale začínal se uklidňovat.
Znovu si povzdechl a zaposlouchal se do šustění stromů venku. Jsem Stiles Stilinski. Středoškolák a čerstvý vlkodlak. Věřím v nadpřirozeno a jsem jeho součástí.
Na nebi se blýsko s v dálce zaburácel hrom. Předpověď počasí však bouřky neslibovala - zase se sekli. S námahou vstal a šel zavřít okno. Znovu se blýsko a Stiles uviděl v okně svůj odraz.
"Jsem Stiles Stilinski. A část mě je prázdná."
×××
Victoria pocházela z dlouhé linie lovců. Byla hlavou této rodiny a ještě nějakou chvíli jí být hodlala. Nechtěla přihlížet, jak tohle město bude zaplněno vlkodlaky, byť byli sebevíc přátelštější. Znala případy, kdy to něco zvrtlo a z hodného vlkodlaka byl nepřítel. Nechtěla, aby se to opakovalo.
Prošla si tvrdým výcvikem, stejně jako její manžel, dcera, stejně jako zbytek její rodiny. Nesla si s sebou jizvy z bojů, které ji dělaly silnější - vyšla z nich jako vítěz.
Když jí v noci přišla zpráva, potichu se vykradla z postele od Chrise a šla do zbrojnice vyrábět stříbrné kulky. Bude jich potřeba hodně.

Připrav se. Válka začala.

Komentáře

  1. Z tejto casti som trosku zmetena, ale to nemeni nic na tom, ze je to skvela poviedka.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na tom stejně jako Alzbeta taky zmatená a rovněž si myslím, že je povídka skvělá. Nechápu jak mohli všichni nechat Stilese samotného aby se s tím popral sám. Tak nebezpečné a tak nezodpovědné. Issac je zlatíčko. Dík

    OdpovědětVymazat
  3. Tahle povídka mě hodně zaujala. Líbí se mi jak píšeš, je to poutavé a rozhodně se nenudím. Vážně díky a snad bude brzy pokračování. S tímhle tématem jsem nemohla dlouho nic najít a tvá práce patří, zatím, k těm nejkvalitnějším co jsem četla, tak prosím hlavně nepřestávej přidávat nové kapitolky.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak a Stiles uz sa ma tusim pod kontrolou.sikulak. A Derek sa mu tusim nejako vyhyba :-(. Tesim sa, co dalej s nimi povymyslas....

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za novou kapitolu. Zajímavý vývoj děje, jsem zvědavá na pokračování. Hlavně se těším na další setkání a vztahy s Derekem ... Sachmet

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky