Vůně krve - Příležitosti
"Ták sme si s Isaacem říkali, že ti zvedneme náladu!"
Dostalo se jim jen nedůvěřivého pohledu a rukou skřížených na prsou. Jako vážně? Pomyslel si a dále vyčkával. Vlkodlačice se mezitím usadila v obývacím pokoji do křesla.
"Stilesi, jsme vlkodlaci, ne telepati." Zřejmě narážela na ticho v domě a na mladíkův upřený pohled na ni a její doprovod.
Dostalo se jim jen nedůvěřivého pohledu a rukou skřížených na prsou. Jako vážně? Pomyslel si a dále vyčkával. Vlkodlačice se mezitím usadila v obývacím pokoji do křesla.
"Stilesi, jsme vlkodlaci, ne telepati." Zřejmě narážela na ticho v domě a na mladíkův upřený pohled na ni a její doprovod.
Věděla, že Stiles bude
perfektním kandidátem v momentě, kdy ho zahlédla. Velké oči, dobrák od
kosti. Problém byla jeho nedůvěřivost, ale stačilo párkrát zamrkat na Scotta,
který byl zase až moc důvěřivý a měla všechno v kapse. Pomoc zevnitř byla
velmi nápomocná a dobře informovaná, ale něco bylo lepší si ověřit na vlastní
pěst.
Pár dní jen tak
pozorovala, pak se mezi ně vetřela. Nepozorovaně, jako had - což byla ironie
vzhledem k tomu, že byla vlkodlak. Několikrát přistihla Stilese, jak ji
pozoruje - po škole bylo dovoleno jít si za školní hřiště zaběhat, zacvičit.
Musela se akorát zeptat v kanceláři a hojně toho využívala, aby se v období
vyučování vyskytovala na školním pozemku nejčastěji - obzvlášť pak při obědové
pauze. A pak se do školy zapsala. Pod falešnými údaji, ale zapsala. Sehrála
malou scénku, kdy si odchytla Scotta samotného a začala se ho vyptávat co a jak
ve škole. Poprvé ze sebe udělala nováčka, který nic neví - a Scott se jí krásně
ujal.
Když se nad tím teď
zamyslela, vlastně si ji do party pozvali sami... Tak si vybrala ten nejslabší
článek pro zničení. Co odposlouchala a zjistila, odmítnul kousnutí několikrát -
tudíž by ho přijmout neměl. Neviděla tedy žádný problém - jen příležitost.
×××
Sobota večer. S ostatními si řekli, že by si možná
zasloužili menší pauzu a alespoň jeden den, který mohli strávit, jak chtěli -
nebezpečí jménem Aileen viselo ve vzduchu, ale všichni ho okázale ignorovali.
Byl to pohodový večer - jeho táta na noční šichtě, Scott s
Allison (ne, že by se s ním Stiles domlouval a Scott to na poslední chvíli
odřekl), Derek a jeho smečka bůh ví kde - nebo to si alespoň myslel. Dokud mu
na dveře někdo nezaklepal - přímo uprostřed trénování. Chvíli naslouchal,
rozeznal dvě tlukoucí srdce, dámský parfém a vražení rukou do kapes. Takže
Erica s Isaacem.
Ztěžka se opřel o židli a povzdechl si. Třeba když je bude
ignorovat a dělat, že tam není, tak odejdou.
"Stilesi, víme,
že seš doma."
Sakra. Pořád se to dalo nějak zahrát.
"Jestli neslezeš
dolů, tak ty dveře vykopnem!" Jo, to byla Erica.
"Si se zbláznila?
Nebudu vykopávat dveře šerifovu domu!" Isaac poslední dobou postrádal
tu svoji všudypřítomnou a dotěrnou drzost.
Stiles protočil oči vsloup a vstal ze židle. Cvičení stejně
nikam nevedlo a nějaká společnost by se mu možná hodila. "Vykopávání si
nechte někam jinam," zamumlal suše, když otvíral dveře.
Přivítal ho Eričin dvouset wattový úsměv a ještě jeden,
trochu více rozpačitější, od Isaaca. Blondýna se kolem něj prosmýkla rovnou
dovnitř a mladíka táhla za sebou.
"Jasně, klidně pojďte dál," povzdechl si Stiles a
zabouchl dveře. "Co chcete?"
"Ták sme si s Isaacem říkali, že ti zvedneme náladu!"
Dostalo se jim jen nedůvěřivého pohledu a rukou skřížených
na prsou. Jako vážně? Pomyslel si a
dále vyčkával. Vlkodlačice se mezitím usadila v obývacím pokoji do křesla.
"Stilesi, jsme vlkodlaci, ne telepati." Zřejmě
narážela na ticho v domě a na mladíkův upřený pohled na ni a její doprovod.
Stilesovi tohle vůbec nebylo příjemné. Ještě před pár dny se
ho báli, skoro nikdo s ním nemluvil a teď z ničeho nic přišli na návštěvu. Bylo
mu jedno, jestli je poslal Derek, aby ho zkontrolovali nebo dokonce samotný
Argent. Nic neubíralo na faktu, že se dva roky neozvali a přitáhli nazpátek,
když měli průser, který se přestěhoval do Beacon Hills. Na druhou stranu - byli
to jediní vlkodlaci, kteří mu mohli prozatím pomoci, když Scott někde lezl po
Allison. Tak se chopil příležitosti. Zhluboka se nadechl a uvolnil.
"Víte co? Aspoň mi pomůžete."
Obrátily se na něj dva zvědavé a překvapené pohledy.
První půlhodinu dostával Stiles přednášku o tom, že si musí
najít nějakou kotvu. Vzpomněl si, že pro Scotta je to Allison a dozvěděl se, že
Derekovi pomáhá vztek ("Ne, vážně?
To bych neuhodl."). Isaac si při každém úplňku zavzpomínal na otce a
Erica na svoje pocity na střední, než se z ní stala sexbomba.
"To už jsem zkoušel. Vztek mi nepomáhá, myšlení na tátu
nebo kamarády taky ne," prohlásil po přednášce vyčerpaně Stiles a opřel se
lokty o kolena.
"Co Lýdie?" Zkusila Erica.
"Věř mi, i bejvalá platonická láska je na tohle krátká."
"Ehm... A co Derek?"
"Taky ne."
"Stilesi, něco být musí. Musíš to ovládnout, jinak se
zblázníš. Nehledě na to, kolika lidem bys mohl ublížit."
Věděl, že to Isaac myslí dobře. Doopravdy to věděl, ale v
tuhle chvíli ho to tak nehorázně vytočilo, že měl co dělat, aby se ovládnul. Vyzkoušel
všechno - Dereka, tátu, mámu, Scotta, Lýdii - všechny lidi, které znal a se
kterými měl nějaká pouta, ale marně. Jakýkoliv pocit, který zažil, ať už
šťastný nebo smutný, ale nic nepomohlo.
"Sakra, lidi. Jediný, co jsem chtěl bylo, abyste mi
helfli s těmi drápy!" začal se smát. Byl už s myšlenkami v koncích a
začínal být zoufalý.
"Možná na to jdeme špatně," promluvil k blondýně
Isaac. Ta se na něj tázavě podívala, jakože Co
to sakra meleš? Takhle to vysvětloval nám Derek.
Isaac si jí ale nevšímal a přešel ke kamarádovi. "Stilesi,
nadechni se zhluboka."
"Cože?"
"Neboj, nic dělat nebudu. Jen ti řeknu, jak na to a
zbytek uděláš sám. Zavři oči, zhluboka se nadechni a zkus na nic nemyslet.
Představ si, že kolem tebe nic není a klíčový pocit může být ten, který pocítíš
jako první."
"A to je všechno?" Nechtěl to říct takovým tónem,
ale už bylo pozdě. Naštěstí se Isaac zasmál.
"Věř mi, je to těžší, než se zdá."
Stiles se tedy pohodlně uvelebil v křesle, zavřel oči a
pokusil se co nejvíce uklidnit. Divil se, jak lehce to šlo, ale horší bylo na
nic nemyslet. Co když se to nepovede? Co
když to nezvládnu? Nenapadá zrovna teď někoho ta čubka šílená? Je táta v
pořádku?
A pak si uvědomil, že pluje nicotou. Všude černo, nikde nic. Nic necítil, nic nenahmatal, absolutní bezvětří - tohle už jednou zažil.
A pak si uvědomil, že pluje nicotou. Všude černo, nikde nic. Nic necítil, nic nenahmatal, absolutní bezvětří - tohle už jednou zažil.
"Chápu, že je to
váš kamarád, ale teď je to Nogitsune. Je prázdný."
"Tu prázdnotu
pocítíte po celý život. Vždycky tam bude."
Vybavoval si krev, bolest a hlad. Neuvěřitelný hlad. Zároveň s tím přicházela i radost ze všeho toho
chaosu, který se mu povedlo vyvolat.
Na tohle nebyl pyšný - probodnutí nejlepšího kamaráda. Ale udělalo
mu to tak dobře!
Možná o tom to bylo. Přestat popírat, že se to stalo a
přijmout fakt, že ta bytost v něm opravdu byla a všechny místa činu nesou jeho
otisky prstů. Vlk se na to přeci ptal, ne? Jsi
sám sebou, Stilesi? I Nogitsune šla po tom, kdo nebyl sám sebou. Když nebyl sám sebou, bylo jednodušší ho ovládat.
Musel si uvědomit, kdo je.
"Stilesi?"
Oslovený prudce otevřel oči a usmál se na návštěvníky.
"Mám to!"
×××
Později v noci, s ukrutnou bolestí hlavy, si lehal do
postele a plně si uvědomil, čeho dnes s Ericou a Isaacem dosáhl. Po několika
nepovedených pokusech se mu podařilo úspěšně vytasit drápy a dokonce se i proměnit.
Ne ve vlka, ale ve svoji chlupatější a zubatější verzi. Oba dva mu byli velkou
podporou. Ani to od nich nečekal - příjemné překvapení. Dost možná to bylo i
kvůli tomu nahromaděnému vzteku, který poslední dobou pociťoval, ale začínal se
uklidňovat.
Znovu si povzdechl a zaposlouchal se do šustění stromů
venku. Jsem Stiles Stilinski.
Středoškolák a čerstvý vlkodlak. Věřím v nadpřirozeno a jsem jeho součástí.
Na nebi se blýsko s v dálce zaburácel hrom. Předpověď počasí
však bouřky neslibovala - zase se sekli. S námahou vstal a šel zavřít okno.
Znovu se blýsko a Stiles uviděl v okně svůj odraz.
"Jsem Stiles Stilinski. A část mě je prázdná."
×××
Victoria pocházela z dlouhé linie lovců. Byla hlavou této
rodiny a ještě nějakou chvíli jí být hodlala. Nechtěla přihlížet, jak tohle
město bude zaplněno vlkodlaky, byť byli sebevíc přátelštější. Znala případy,
kdy to něco zvrtlo a z hodného vlkodlaka byl nepřítel. Nechtěla, aby se to
opakovalo.
Prošla si tvrdým výcvikem, stejně jako její manžel, dcera,
stejně jako zbytek její rodiny. Nesla si s sebou jizvy z bojů, které ji dělaly
silnější - vyšla z nich jako vítěz.
Když jí v noci přišla zpráva, potichu se vykradla z postele
od Chrise a šla do zbrojnice vyrábět stříbrné kulky. Bude jich potřeba hodně.
Připrav se. Válka
začala.
Z tejto casti som trosku zmetena, ale to nemeni nic na tom, ze je to skvela poviedka.
OdpovědětVymazatJsem na tom stejně jako Alzbeta taky zmatená a rovněž si myslím, že je povídka skvělá. Nechápu jak mohli všichni nechat Stilese samotného aby se s tím popral sám. Tak nebezpečné a tak nezodpovědné. Issac je zlatíčko. Dík
OdpovědětVymazatTahle povídka mě hodně zaujala. Líbí se mi jak píšeš, je to poutavé a rozhodně se nenudím. Vážně díky a snad bude brzy pokračování. S tímhle tématem jsem nemohla dlouho nic najít a tvá práce patří, zatím, k těm nejkvalitnějším co jsem četla, tak prosím hlavně nepřestávej přidávat nové kapitolky.
OdpovědětVymazatTak a Stiles uz sa ma tusim pod kontrolou.sikulak. A Derek sa mu tusim nejako vyhyba :-(. Tesim sa, co dalej s nimi povymyslas....
OdpovědětVymazatDěkuji za novou kapitolu. Zajímavý vývoj děje, jsem zvědavá na pokračování. Hlavně se těším na další setkání a vztahy s Derekem ... Sachmet
OdpovědětVymazat