Vůně krve - Stilesova zlost

Nebylo jednoduché se uklidnit. Rozptylovaly ho pocity ostatních - byly téměř hmatatelné. Připadalo mu, že v místnosti je nejméně dvakrát tolik lidí, než doopravdy bylo. Nejvíc rozšířené bylo asi překvapení a naštvanost.

Erica se ho bála. Erica, která ho třískla do hlavy součástkou z jeho vlastního auta a hodila do popelnice - kdysi. Boyd pociťoval respekt, protože ať už byl jakkoliv silný, proti vlku neměl sebemenší šanci a věděl to moc dobře. Isaac, který většinou vtipkoval a odlehčoval atmosféru, byl beze slov.

Teď už byl v klidu. Teď už byl Stiles u sebe v pokoji s Lýdií a Scottem, zatímco ostatní seděli v obýváku a jeho táta jim vařil kafe.

Nejlepší kamarád seděl na jeho posteli a Lýdie stála u okna a upírala na něj svůj zrak - on se přehraboval ve skříni kvůli čistému oblečení. Vytáhl nějaké pruhované triko, v tu ránu si někdo odkašlal - "Co je?" otočil se na po zvuku Stiles.

"Drahoušku, vážně? Už jednou jsem ti říkala, že modrá v kombinaci s oranžovou je katastrofa," připomněla mu jemně kamarádka s úsměvem. Scott se začal pochechtávat a on je jen pozoroval nevěřícným pohledem. A pak mu došlo o co se snaží - rozptýlit ho.

Pobíhala jim tu šílená holka, se kterou se ho snažili dát dohromady. Navíc ho skoro zabila. Teď se vzpamatovával z první proměny a navíc se do města vrátila celá smečka a všichni se musí vypořádat s následky idiotského Petera. Tohle všechno během pár dnů, kdy se nikdo z nich pořádně nezasmál nebo oddechnul.

"Tak mi něco vyber, ty módní poradkyně."

×××

Když Chris domluvil, vlastně dovyprávěl půlku jejich rodinné historie a Stilesovi sepnulo proč byl další přírůstek v nadpřirozeném světě příšer, neměl tušení, co říct. Peter byl jednoduše idiot - vychcanej, jak mraky, jak to trefně popsal Scott - který ve svých "předstírám pomalu vegetativní stav" chvílích pokousal Scotta a ještě si někdy mezitím stihl udělat výlet a vyvraždit rodinnou větev lovců. Několik staletí starou rodinu.

Protočil oči a měl co dělat, aby se neplácnul do čela. Vždyť to bylo téměř vyhlášení války. Idiot. Co to mlel za bláboly - tohle BYLO vyhlášení války. Zjednodušeně: Vaše magorská příbuzná mi vyvraždí skoro celou rodinu vlkodlaků - starého rodu vlkodlaků, tak já vám vyvraždím tu vaši. Ale ještě lépe, spíš jich několik pokoušu a budu se dívat na to, jak se mění. To je pro lovce nejhorší, ne?
Nehledě na to, že jestli se tu vůbec někdy znovu ukáže, plno lidí mu půjde po krku.

Jako první prolomil ticho Isaac odkašláním. "Takže... Ze Stilese je teďka vlkodlak prakticky kvůli tomu, že Peter udělal kolosální chybu, když se neujistil, že jsou všichni doopravdy mrtví a tý kočce jednoduše hráblo?"

Všechny pohledy se stočily na něj a bylo zřetelně slyšet Ericu s jejím kousavým vážně ohleduplný, Isaacu. Derek svého člena spražil pohledem a složil ruce na prsou. Už se nadechoval, že něco řekne, ale Stiles ho zarazil.

"Vlastně jo, máš pravdu. Je ze mě podělanej vlkodlak kvůli holce, který hráblo. A to parádně." Na důkaz svých slov si ještě přikyvoval hlavou. "Navíc ta holka umí skrýt svoji přítomnost, což je docela na houby."

"Stilesi..."

"Ne, vždyť je to pravda. Nikdy jsem tohle nechtěl. Byl jsem spokojenej jako člověk." Jeho směrem se upíraly lítostivé pohledy od ženského osazenstva a jasně slyšel svého tátu povzdechnout si zároveň se Scottem a Lýdií. "Jasně, možná byly chvilky, kdy jsem Scottovi záviděl, ale nechtěl jsem být jako on."

"Stilesi, my to chápeme," ozvala se klidným hlasem Erica.

"Vážně?" otočil se na ni prudce a přinutil se stát na místě. "Ty, Boyd i Isaac jste v tomhle dobrovolně. Dokonce snad i s nadšením. Vždyť vzpomeň si, jak jsi vypadala. Je to jak z nějakýho špatnýho filmu, kde se šedá myška přes noc stane sexbombou. Praštilas mě, protože jsem se ti nechtěl podívat do výstřihu! A CHCEŠ MI ŘÍCT, ŽE MĚ CHÁPETE?! Jediný člověk, který mě možná může chápat je Scott! A dokonce i ten v tom našel nějaký plus!"

Erica zase sklapla a stáhla se do pozadí. Netušila, že tohle v sobě Stiles má. Když začínali v Derekově smečce, vyprávěl jim, jak si musí najít nějakou kotvu, pocit nebo vzpomínku, která je při úplňku udrží na uzdě a zrovna pro něj to byl vztek. Pro ni samotnou to byl pocit úzkosti, stejně jako za starých časů, kdy se jí všichni posmívali a nic se jí nedařilo. Ale Stiles v sobě měl tolik zlosti, že měli co dělat, aby jeho pocit na ně nezačaly účinkovat taky.

Chris si jako jediný do ticha odkašlal. „Erica se tím jistě snaží říct, že ví, jak je čerstvě proměněnému vlkodlaku,“ promluvil pomalu a naklonil hlavu směrem ke jmenované, která jen rychle přikývla hlavou. „Navíc jste tu už zmínili, že naším největším problémem je Aileen. Alfa vlkodlačice, schopná maskovat svoji přítomnost, neskutečně vytočená na vrahy svého bratra a odhodlaná se pomstít. První fáze pomsty už proběhla,“ poukázal na Stilese, který si odfrknul, ale došlo mu, že se chová jako idiot a pro tuhle situaci si musí zachovat chladnou hlavu. Kůlničku na dříví ze svého pokoje v nasranosti může udělat později.

Stiles přešel celý pokoj a postavil se vedle svého táty. Potřeboval někoho, kdo ho částečně uklidní pouhou přítomností nebo alespoň přiměje k jiným myšlenkám. Povzdechl si a přejel dlaní po tváři. „Fajn, pocity stranou - potřebujeme plán. Vzhledem k tomu, co ta mrcha umí, určitě už zjistila, že žiju, takže teoreticky má dalšího člena do smečky-“ několik lidí se prudce nadechlo,“to ovšem neznamená, že bych jím chtěl být! Díky za optání,“ dodal kousavě.

„Teoreticky i prakticky je to podobná situace jako u Scotta, když ho pokousal Peter. Nemají mezi sebou žádné pouto, tím pádem bych nemusel mít ani já s Aileen,“ začal uvažovat nahlas Stiles. „Nemůžu za ní přijít, že jsem z ničeho nic na její straně - to by hned prokoukla. Možná je magor, ale takhle blbá není, když se dostala takhle daleko. Budu muset jednoduše chodit do školy a čekat, až si mě najde. Nebo jednoho z nás a promluví si s námi. Teprve potom můžeme plánovat další kroky.“

„Nebo počkat, dokud nebudu mít další vizi,“ nabídla se Lýdie.

„Nebo najdeme my ji,“ ozval se Boyd.

„A nebo všichni počkáme, jaký další krok udělá ona a poslechneme Stilese. Zatím žádný jeho plán neselhal, ne?“ promluvil Chris a Stilesův tátu mu jen přikyvoval, že souhlasí.

Derekovi se ani jeden plán nelíbil, ale Stilesův byl nejméně riskantní a nejspolehlivější. Sám s žádným plánem radši nepřišel, protože když plánoval posledně, moc dobře to nedopadlo. Rozumově se tedy přiklonil ke Stilesovi. „Pokud tedy kontaktuje někoho z nás - jakýmkoliv způsobem, sejdeme se zase tady a probereme další kroky.“

„Jo, to by bylo fajn. Taky by bylo dobrý, kdybyste si všichni pořídili normální telefony, ať si můžeme zavolat v případě nejvyšší nouze,“ ozval se Scott.

Tu noc Stiles měl problémy usnout. Pokaždé, když zavřel oči bál se, že navštíví vlka nebo uvidí Aileen, její červené oči a tesáky, jak se mu s obrovskou zlomyslností zakusují do krku. Když se podíval na budík, bylo něco po půl jedné ráno. Před pár hodinami všechny s tátou vyprovodili z domu po dořešení ještě několika detailů, ale vesměs se drželi toho, co navrhnul Stiles. Nikdo neprotestoval ani nepřišel s lepším nápadem.

Povzdechl si a zase se v posteli obrátil na druhý bok. Z protějšího pokoje slyšel poklidně dýchat a podřimovat tátu a napadlo ho, že když se na ten zvuk zaměří, tak se mu třeba povede usnout. Co nejpohodlněji se uvelebil, zavřel oči a vytěsnil další zvuky. Zaměřil se pouze na otcův dech a tlukot srdce. Už už to začalo zabírat, když se na jeho okně ozvalo zaťukání.

„Vážně? Zavřený okno znamená zavřený okno,“ zamrmlal si vztekle pod nosem. Věděl, že Scott to nebude, toho měl v poslední době plné zuby a Allison s Lýdií oknem nelezly. Vylezl z postele a jen v trenýrkách a triku šel k oknu. Tam poslušně čekal Derek. Stilinski chvíli uvažoval, jestli ho vůbec má pustit dovnitř, ale nakonec páčku uvolnil a okno nadzvedl se slovy posluž si. Potom zalezl zpátky do postele a díval se, jak vlkodlak leze dovnitř. Ten si potom sedl na židli u stolu a otočil se na mladíka.

Po dlouhých pěti minutách si Stiles opět povzdechl, jako tolikrát v poslední době a zadíval se na Dereka, který na něj upíral svůj pohled. „Co tu chceš? Tichý domácnosti mám už po krk a chození kolem mě po špičkách jsem si užil až až po tom, co jste odjeli,“ podotknul kousavě.

Derek na něj stále jen koukal a vypadalo to, že neví, kde začít.

„Fajn, pokud na mě chceš zírat, jdu spát. Okno za sebou pak zavři.“ Už už se chystal, že se k němu otočí zády, když Hale promluvil.

„Omlouvám se.“

Teď byla řada na Stilesovi, aby mlčenlivě zíral. „Co přesně?“

„Kvůli mě jsi teď vlkodlakem. Respektive kvůli Peterovi, ale pořád je to příbuzný. Omlouvám se, že jsem se neozval. Bylo to pro vaši bezpečnost.“

„Takže si se přišel omluvit, protože máš výčitky. Kdybych nebyl pokousaný, tak bůhví, kdy byste sem přijeli. Takhle jste kvůli mě měli zkrácený výlet. Tak to pardon.“

„Stilesi-“

„Ne! Víš co? Celý dva roky se ti snažíme dovolat, umíráme strachem a nakonec se dozvíme, že jsi v kontaktu s Chrisem? A nám jsi z toho podělanýho jednorázovýho telefonu nebyl schopnej zavolat? Poslat zprávu - Máme se fajn?“

„Bylo to pro-“

„-vaši ochranu! Jo, já vím! A víš ty co? Mě už chránit nemusíš.“

„Jsi naštvaný, chápu to.“

Stiles využil té nadpřirozenosti, kterou v sobě měl a přitiskl Dereka i s židlí ke stolu. S vyceněnými zuby se mu díval do očí a zhluboka oddechoval. „Tohle už je za hranicí naštvanosti. Zuřím! Kvůli Peterovi jsou můj táta a Scottova máma v nebezpečí. Všichni, na kterých nám záleží jsou v nebezpečí.“  Na to neměl Derek co říct, jen se díval do jeho očí a vypadal opravdu nuceně klidně. To donutilo Stilese se také uklidnit, ale pak si všiml té blízkosti.

Byli si velmi blízko. Jen pár centimetrů. Srdce mu začalo tlouct rychleji a věděl, že si toho Hale všimnul, protože pohledem k jeho srdci sjel. Z téhle blízkosti to muselo být ohlušující. Pohledem mu sjel na rty a hned se narovnal. Nebylo možné aby i po dvou letech na něj měl nějaký efekt.

Frustrovaně si projel rukou vlasy a sedl si na postel. „Za Aileen nemůžeš, tak se neomlouvej. Nejsem z toho nadšený, ale možná se nám bude jeden vlkodlak navíc hodit,“ promluvil po chvíli tiše s pohledem zabořeným do podlahy. Srdce už pomalu dostával pod kontrolu.

„Dobře. Jen kdyby sis potřeboval o čemkoliv promluvit ohledně té vlkodlačí stránky - víš, kde mě najít.“

„Jo. Jo, vím.“ Rozhovoru byl konec. Stiles si bolestně uvědomil, že Derekův postoj za uplynulé měsíce nezměnil. Hale už byl na odchodu.

„Víš, co je vtipný?“ zastavil ho v okně sarkastickým smíchem, ani nečekal, jestli Derek počká na to, až to dořekne nebo prostě zmizí. „Podle tebe jsi byl moje špatná volba. V tom případě Aileen byla moje smrt.“

Na to Derek nic neřekl - Stiles slyšel prudké nadechnutí a zrychlený tep. A pak byl alfa pryč.

×××

Nemohl říct, že by mu to vyčítal. Chápal Stilesův vztek vůči jeho osobě - že to však bude až takový vztek a hořkost, s tím nepočítal. Během pobytu mimo Beacon Hills na mladíka často myslel a i když se Stiles domníval, že se neozval, protože by si nevzpomněl... Nebyla to pravda. Několikrát ho to napadlo, především v prvních měsících, dát Stilesovi vědět, ale hned to zavrhnul. Věděl, jak rychle se Stiles dokáže pro nějakou věc nadchnout a nakonec by jednoho krásného dne zjistil, že jednorázový nevystopovatelný telefon se vystopovat dá - respektive Stiles by na to nějak určitě přišel.

Proto radši veškeré otázky - v rozumné míře - směřoval na Chrise. Jak se jim vede? Nikde žádná hrozba? Chrání se navzájem? Nikdy se nezeptal přímo Jak to Stiles nese?. Takový blázen nebyl, aby se Argenta ptal na věc, kterou věděli pouze oni dva a možná Scott. Teď už pravděpodobně o tom měli tušení všichni kolem Stilese, ale na plno to nikdo před ním neřekl.

Podle tebe jsi byl moje špatná volba.

Samozřejmě, že byl! Byl starší. Byl vlkodlak. Už několikrát po něm šli lovci a posledně kvůli němu zemřela skoro celá jeho rodina. A to tenkrát nebyl o nic starší než Stiles, který všechno tohle věděl a určitě tušil, co se Derekovi honí hlavou. Přesto do toho chtěl jít a vystavit všechny milované riziku? Derek to riskovat nechtěl.

V tom případě Aileen byla moje smrt.

Tahle část ho zaskočila asi nejvíc. Kolikrát už kvůli nadpřirozeným problémům nastavovali Stiles se Scottem životy? Svoje i svých rodičů - těch jediných, které měli? Nechtěl nic z toho mít na krku. Možná to bylo sobecké, hnusné, ale nic z toho nechtěl. Dříve mohl být i on mladíkova smrt - to si neuvědomoval?

„Koukám, že návštěva Stilese se moc nepovedla,“ prohlásil Isaac, když ho viděl vejít do bytu. Derek zvedl hlavu a zakroutil jí. Ani si v myšlenkách neuvědomil, že už je doma.

Když Derek neodpovídal, Isaac pokračoval, „Pořád si nemůžu zvyknout, že je vlkodlak. Je cítit tak nějak... Jinak. Jasně, pořád je to Stiles, ale ta vlkodlačí stránka je fakt silná a kdo by do Stilese - do našeho Stilese! - řekl, že v beta formě bude tak obrovský? Ohromný bílý vlk.“

Derek si vzpomněl na nádherné majestátní zvíře za mřížemi v podzemním žaláři Argentů. Ani on by neuhodl, že je to Stiles. Nejvíce ho ale upoutal pohled vlkodlaka - zelenožlutý pohled vpalující se mu do očí.

„Jak se vůbec dostal k té druhé formě? Hlavně při prvním úplňku?“

„Nemám nejmenší tušení,“ odpověděl poprvé na nějakou jeho otázku Derek. „Popravdě? Taky bych to rád věděl.“