Myšlenky na odpočinek - 3. kapitola

Daryl nepatřil mezi moc výmluvné osoby. Poznámky si nechával pro sebe a blbé kecy taky. Navíc ani nebyl moc důvěřivý - dokud nepřišel Rick. Začátky sice moc jednoduché neměli, ale propracovali se postupně k důvěře a vztahu, který Daryl neměl ani se svým bratrem. Byla to příjemná změna v tomhle zkurveném světě, ale nebyl zvyklý strachovat se o někoho jiného než o sebe.

Proto když se Rick zašil do strážní věže a ani se nenajedl, natož aby něco někomu řekl - Daryl se bál. Že zase začíná vídat Lori a proto se všech straní, skoro nejí a má kruhy pod očima. Možná za to mohlo něco jiného, ale když se mu Rick nesvěřil, bylo těžké hádat.

Ten večer si řekl, že toho má dost. Rick se choval ještě divněji, pořád ho pozoroval, když si myslel, že se Daryl nedívá a vypadalo to, že vede nějaký vnitřní souboj.

Pár hodin po tom, co šel Rick na hlídku, si vzal od Carol talíř s večeří, najedl se a šel za svým přítelem. Vylezl po schodech nahoru a opřel se o futra. Když na Ricka promluvil, měl pocit, že možná bude muset zvýšit hlas, ale podle napětí Rickových ramen poznal, že vnímá. A že být s ním v jedné místnosti mu zrovna teď není dvakrát příjemné.

Daryl si sedl vedle dveří a čekal. Dokázal být trpělivý, když chtěl. Rick se otočil v ten moment, kdy si dosedával na zem. Takhle strhaný výraz u něj ještě neviděl. Nakonec se rozpovídal, že mu dělá problém spát a usnout a že nemůže. Vypadalo to, že Rick sám neví co přesně nemůže a Daryl se neptal. Jen tam spolu stáli, Daryl byl pro jednou zase Rickovi oporou - dokud se společně nesesunuli k zemi a Rick mu neusnul v klíně...

Dokonce i ve spánku pořád opakoval, že nemůže. A Daryl ho nechal spát, rukou mu vískal ve vlasech a teplo Rickova těla - tak blízko tomu jeho - ho nakonec pomalu uspávalo.

"Daryle... Odpusť mi to."